Letošní sezónu jsem bohužel nezačala úplně podle svých představ a přání. O to víc byl pro mě tento den výjimečný. Připomíná mi, že ne všechno musí jít podle plánu, aby to mělo svůj smysl a kouzlo. Každý začátek, i ten nedokonalý, v sobě nese nové příležitosti, zkušenosti a motivaci posunout se dál.
Děvičky
I letos jsem snila a chtěla odstartovat sezónu článkem o své první jízdě na motorce. Život to ale napsal po svém. A vlastně dobře… protože místo toho vznikl mnohem krásnější příběh. Rozhodla jsem se s vámi podělit o jeden nenápadný, ale o to vzácnější výlet, který jsem mohla prožít se svými dětmi. Plánovali jsme ho už dlouho, pořád jsme ho odkládali… až se na nás konečně usmálo štěstí a přišel ten správný okamžik vyrazit.
Cíl byl od začátku jasný, nejmladší syn měl jedno velké přání: podívat se na Pálavu na vlastní oči. A tak nebylo nad čím váhat. Počasí nám dnes hraje do karet, slunce svítí a ve vzduchu je cítit očekávání. S nadšením tedy vyrážíme směrem na Mikulov… vstříc společnému dobrodružství a dalším vzpomínkám, které stojí za to si uchovat.
Naším cílem byla malebná vesnička Pavlov, která leží jen kousek od zříceniny gotického hradu Dívčí hrady, známého také jako Děvičky, jedné z dominant Pálavských vrchů.
Cesta probíhala v poklidné atmosféře a mile nás překvapilo, že provoz byl minimální. Díky tomu jsme do cíle dorazili poměrně rychle a bez zbytečného stresu. Jedinou otázkou zůstávalo, kde zaparkovat a kudy se vlastně nejlépe dostat ke zřícenině.
Po menším bloudění uličkami vesnice jsme nakonec objevili polní cestu, kde jsme nechali auto a vydali se vzhůru úzkou, ale dobře vyšlapanou stezkou směrem k vrcholu. Už během samotného výstupu se před námi začaly otevírat nádherné výhledy na okolní krajinu. Každým krokem jsme byli blíž cíli a naše očekávání rostlo. Nemohli jsme se dočkat, co nás nahoře čeká.
Naše nadšení ale na chvíli mírně opadlo ve chvíli, kdy jsme spatřili dlouhou frontu návštěvníků táhnoucí se až k pokladně pod vrcholem. Přesto jsme se rozhodli nenechat si výlet ničím pokazit a trpělivě si vystáli řadu. Po zaplacení vstupu, u kterého jsme později zjistili, že byl pouze dobrovolný, jsme konečně mohli vyrazit přímo ke zřícenině.
A stálo to za to. Z vrcholu se nám otevřel dechberoucí výhled na okolní krajinu, celou chráněnou oblast Pálavy i vodní plochy v dálce. Chvíli jsme jen mlčky stáli a vstřebávali tu krásu kolem nás. Poté jsme si s nadšením prošli různá zákoutí zříceniny, objevovali její skrytá místa a nasávali jedinečnou atmosféru tohoto historického místa.
Při té příležitosti, když už jsme si vyšlapali cestu až sem, jsme se společně rozhodli pokračovat dál a vydat se ještě k vysílači, který se nachází necelé dva kilometry odsud. Cesta po hřebeni byla velmi příjemná, vedla mírným stoupáním a ubíhala překvapivě rychle. Ani jsme se nenadáli a stáli jsme u něj.
Nacházeli jsme se na nejvyšším vrcholu Pálavských vrchů a výhled, který se nám odsud naskytl, byl opět nezapomenutelný, možná ještě působivější než ten předchozí. Široká krajina, klid kolem nás a ten zvláštní pocit svobody… přesně ty chvíle, které si člověk chce uchovat.
Po krátkém odpočinku jsme se pomalu vydali na cestu zpět k autu, plní dojmů a krásných vzpomínek na tohle nadherné misto.
Nasedáme do auta – unavení, hladoví a příjemně vyčerpaní. Na mapě rychle hledáme nejbližší místo, kde bychom se mohli najíst a na chvíli si odpočinout. Volba padá na nedaleké Milovice, kde zastavujeme v Hospodě U Medvěda, která leží přímo u hlavní silnice.
Velkým plusem pro nás bylo příjemné posezení na zahrádce. Po celém dni venku jsme si užívali každou chvíli na čerstvém vzduchu, zvlášť když počasí připomínalo spíš léto než obyčejný den. Výběr jídel byl sice skromnější, ale pokud nejste nároční, určitě si vyberete. My jsme byli spokojení, porce byly dostatečné, ceny příjemné a obsluha milá.
Po krátkém odpočinku vyrážíme zpět domů. Ještě před úplným koncem naší cesty si ale dopřáváme malou sladkou tečku, zastávku v Hraběticích na zmrzlinový pohár, který nám celý den krásně uzavírá.
Byl to den plný obyčejných, a přitom tak vzácných momentů. Den, který možná nezačal podle mých plánů, ale nakonec mi přinesl přesně to, co jsem potřebovala, radost, klid a společné chvíle s těmi nejbližšími. Pálava nás okouzlila svou krásou, výhledy i atmosférou a já vím, že jsme tu rozhodně nebyli naposledy. Pokud hledáte místo, kde si odpočinete, načerpáte energii a zároveň zažijete něco krásného, tohle je přesně ono.
A třeba se tam jednou potkáme… někde na cestě za dalším malým dobrodružstvím.