Od posledního výletu už uplynulo několik měsíců, a tak nedočkavě přidávám alespoň malé pokračování tentokrát trochu v jiném podání. Ráda se s vámi podělím o další mé drobné dobrodružství, které mě tentokrát zavedlo za mou dcerou do Prahy.
Výstava Titaniku
Každý nový den nemůžeme začít jinak než vydatnou snídaní v našem oblíbeném francouzském pekařství Paul na Budějovické. Najdete tu všechno, na co si jen vzpomenete. Vždy čerstvé slané i sladké pečivo, bohatě obložené bagety, nádherně zdobené zákusky i křupavé croissanty. A můj favorit? Pistáciový croissant, který pokaždé zvítězí nad všemi ostatními. Slibuji, že příště přidám i pár fotek pro inspiraci.
Po delším procházení po Václavském náměstí a památkách se v odpoledních hodinách vydáváme směrem na Letňany za naší výstavou. Protože jsme výlet plánovaly s velkým předstihem, měly jsme už dávno zakoupené i V.I.P. vstupenky. A hned po příchodu k hale se ukázalo, že to byl skvělý nápad díky nim jsme mohly s úsměvem minout nekonečnou frontu nedočkavých návštěvníků a vstoupit rovnou dovnitř. Celá expozice Vás doslova vtáhne na palubu legendární lodi. Už samotné vstupenky mají podobu palubního lístku, jaké si tehdy pasažéři kupovali, a právě jejich životní příběhy vás budou provázet celou prohlídkou. Najdete zde precizně zpracované repliky kajut v životní velikosti od luxusu první třídy až po skromnější prostory třetí třídy. Nechybí ani radiová stanice, elegantní salonky či stylová francouzská kavárna.
Expozice je doslova pokladem osobních předmětů cestujících i dalších autentických artefaktů: porcelánu, nábytku, šperků, kabelek či parfémů. A pokud milujete filmové zpracování, jistě vás nadchne i výstava zapůjčených nádherných šatů Rose z nejslavnějšího filmu z roku 1997. Velmi emotivní je část věnovaná samotnému nárazu. Právě zde si můžete sáhnout na „osudný ledovec“ nebo si uvědomit skutečnou velikost záchranných člunů, které rozhodovaly o přežití.
Dalo by se psát ještě dlouho, ale nejlepší opravdu je zajet se podívat osobně a přesvědčit se o kráse i síle této výstavy na vlastní oči. Není to pouhá expozice, ale velký příběh, který ožívá přímo před vámi. Nezapomenutelný kulturní i emoční zážitek, který si užijí jednotlivci, páry i rodiny s dětmi.






















Vánoční trh a otočná hlava
Po odchodu z výstavy máme už jen skromnější plány, protože se večer rychle blíží. Naší první zastávkou je Náměstí Míru, kde právě otevřeli první letošní vánoční trhy. Atmosféra je nádherná, až pohádkově kouzelná a Vánoce na vás dýchnou na každém kroku. Jedinou drobnou nevýhodou je opět obrovské množství lidí, mezi kterými se jen stěží prodíráme.
Dáváme si tedy rychle něco na zahřátí, horkou čokoládu s marshmallows a čaj. A protože jsme obě pořádné mlsalky, neodoláme ani domácímu perníčkovému nanuku politému jahodovou čokoládou. Byl úžasný, jemný a opravdu výborný. Pořizuji v rychlosti jen pár fotek a pokračujeme k našemu poslednímu cíli a to k otočné hlavě Franze Kafky na Národní třídě.
Po příchodu s radostí zjišťujeme, že zbývá pár minut do jejího spuštění. Hlava se otáčí každou celou hodinu po dobu patnácti minut a je tvořená 42 rotujícími nerezovými patry. Večerní představení je ještě působivější. Celá socha je nádherně osvícená a její pohyb vytváří hypnotickou podívanou. I když jsme už obě pořádně promrzlé, vydržíme až do konce.
Celý tento krásný den, nádherných zážitků pak zakončujeme výbornou večeří v restauraci nedaleko našeho ubytování.




Vyšehrad
Poslední den se probouzíme do mrazivého rána. Po naší opět výtečné snídani vyrážíme na obhlídku rozsáhlé vietnamské tržnice v Písnici známé Sapy. Je to opravdu obrovská komunita, kde najdete téměř vše, na co si vzpomenete. Od malých obchůdků s oblečením a domácími potřebami až po autentické restaurace a stánky s tradiční vietnamskou gastronomií, kulturou i nejrůznějšími službami. Nakoupily jsme si pár drobností a samozřejmě jsme nemohly vynechat jejich vyhlášenou kachnu, která byla opravdu vynikající.
Poté se rozhodujeme, že si před mým odjezdem domů uděláme ještě naši oblíbenou procházku kolem Vyšehradu, při které se nabízejí úchvatné výhledy na Prahu a řadu významných památek. Dnes máme štěstí. Návštěvníků je jen pomálu, a tak si v klidu procházíme celý náš okruh a pořizujeme nádherné momentky na památku.
I večer je tu kouzelný výhled, ale o tom už třeba zase v některém z mých dalších příběhů.
Na večer odjíždím zpět domů, plná překrásných zážitků. To nejúžasnější na celém víkendu ale bylo, že jsem ho mohla strávit znovu se svou dcerou.













