Po dlouhé době konečně krásné počasí, nebe téměř bez mraků a krásných 18 stupňů. Neváhám ani minutu a vyrážím tedy za svým cílem. Tím je Jaderná elektrárna Dukovany, kterou jsem navštívila poprvé již v loňském roce.
Dnes vyjíždím s menšími obavami, že se blíže k chladicím věžím nedostanu, neboť jak jsem se dozvěděla zrovna začaly v místním okolí silniční uzavírky. S malou nadějí tedy vyrážím k bližší vesnici a tím jsou tentokrát Rouchovany. Na trase k nim mě za Tavíkovicemi vítají pěkné klikaté serpentiny, krásné výhledy i celkově příjemná jarní atmosféra. Nad Rouchovany pořizuji v rychlosti z dálky jednu fotku elektrárny a sjíždím dolů do dědiny. Bohužel se své obavy naplnily i po optání místních usedlíků se blíže k věžím dnes nedostanu.
Vyhlídkový vodojem Rouchovany
Trošičku zklamaná vyrážím na místo, které jsem si vyhlédla na mapě. Tím je místní vodojem. S malou nadějí, že odtud bude krásný výhled na elektrárnu dojíždím k němu a vystupuji na vrchol vyhlídky. Ejhle ani odtud na ní téměř vůbec nevidím. Ve výhledu mi překáží vzrostlé stromy. Teď už s úsměvem na rtech si udělám dvě fotografie a vyrážím zpět směrem k domovu. Na druhou stranu je to přeji další důvod se tímto směrem vrátit v blízké budoucnosti.
Hostim
Na zpáteční cestě využívám ještě nádherného slunného dne které dnes panuje a prodlužuji si okruh o menší zastávku na odpočívadle u Hostimi.
Byl to pravdu skvělý den na silnici, kdy člověk úplně zapomene na každodenní shon. Najeli jsme pěkných 157 km. A s velkým očekáváním se těšíme na další jízdu.